8. prosince 1989 vystoupil populární herec Honza Potměšil v ostravském televizním studiu v programu na podporu Občanského fóra. Vůz, ve kterém se vracel do Prahy, havaroval a Honza byl těžce zraněn. Po třech měsících bezvědomí se vrátil k životu. Na vozíku. – Jan Potměšil účinkuje ve hře Věry Eliáškové Kdo mi to uvěří, pane Moody? v divadle Minor. Je obsazen do hlavní role člověka, probuzeného po klinické smrti. – 21. srpna 1990 se Honza Potměšil poprvé účastnil akce spolku Kašpar, který založil jeho kamarád Jakub Špalek. – Herec je vděčný za příležitost, kterou dostal. Ze začátku se sice trochu zdráhal, ale nyní je šťastný, že k návratu na scénu došlo. – Říjen 1991. Jan Potměšil účinkuje ve hře Daniely Fischerové Hodina mezi psem a vlkem. Přiznává, že si uměle vytváří bloky, bariéry a strach z komunikace. Postupně se začal na jevišti objevovat na vozíku stále častěji v pohybu. Vozík se začlenil do hry a začalo se s ním "pracovat". První zkoušky divadelní podoby povídky Daniela Keyese Růže pro Algernon. Zdramatizovaná přímo pro Honzu Potměšila. – "Člověk může žít naplno, je jen potřeba udělat ten první krok." Honza má k dispozici speciálně upravený automobil. Vypráví o setkání s Klárkou, svou současnou přítelkyní. – Leden 1997. Zkouška a následná premiéra hry Briana Friela Proměny. Potměšil hraje postavu Manuse, kterého otec v mládí omylem zmrzačil, ale teď žijí oba spolu. Honza se chystá opět do nemocnice. „Není poznání, než skrze utrpení,“ cituje svého učitele. Jakub Špalek přiznává, že podcenil Honzovy problémy. Kamarádova indispozice za poslední dva roky ho měla varovat, že se musí dodržovat určité hranice, určené handicapem. Honza je hospitalizován. – Prosinec 1997. Při dvousté repríze Růže pro Algernon Honza z jeviště děkuje všem, kdo mu umožnili návrat k divadlu. Na oslavě po představení přebírá gratulace a dárky. – Postava v Moodym se chce vrátit k partnerce a přihlásit se k otcovství dětí, které nezná. Podobná je i Honzova vlastní situace: po letech (ještě před havárií) se dozvěděl, že je otcem tříletého dítěte. Snahu vyřešit tuto skutečnost mu zkomplikoval úraz a další okolnosti. – Jakub Špalek hledal lepší hru, než je Růže pro Algernon, a objevil Shakespearova Richarda III. , pro jehož titulní roli počítá s Honzou. – Potměšil se rozešel s Klárkou, protože už necítil to, co dřív. – Herec předává ceny vítězům literární soutěže pro romské děti. Má program nabitý podobnými aktivitami. – Podle Špalka jsou všechny hry Kašpara o tom, zda se může člověk postavit vlastnímu osudu. Honza hraje, přestože nemá pevné zdraví; často je nemocný, čímž trpí i divadlo. Jakub Špalek si klade podmínku, že Richarda III. bude s Honzou zkoušet, jen pokud bude celý rok (od prosince 1998 do prosince 1999) zdravý. – Honza venčí své psí společníky. – Považuje svůj život po úrazu za znovuzrození, jeho vděk za novou šanci je mimořádný a cítí v tom výzvu. – Jaro 1999. První čtená zkouška dramatu Richard III. Potměšil si se Špalkem předčítají dialogy, analyzují titulní postavu. – Honza žije raději sám, než aby hledal dočasná provizoria ve vztazích. Je pro něj nepřijatelné být z hlediska vztahu v pozici toho „loveného“. Rád by, aby sympatie byly vzájemné, nebo dokonce z jeho iniciativy. Vnitřní svoboda je pro něj nejdůležitější. Pokud ji naplní, cítí se opravdu svobodný. Vnitřní svoboda je nad tou vnější, obě však spolu souvisí. Nebýt úrazu, zřejmě by to nevěděl...
Režie: Helena Třeštíková
Scénář: Helena Třeštíková
Kamera: Martin Kubala, Josef Nekvasil, Kristian Hynek, Ervín Sanders
Hraje: Jan Potměšil, Jakub Špalek