Karel Floss hovoří o překladu názvu díla teologa Tomáše Akvinského De potentia Dei a o víře v Boha jako svrchovaného umělce. Tím nastoluje ústřední téma vytrácejícího se duchovna, k němuž se váží (sestřih) přednášky mnoha osobností veřejného života. „Myšlenkový proud“ se průběžně vrací k vystoupení francouzského filozofa Alaina Badioua (nar. 1937) v pražské Ústřední knihovně v roce 2014. Badiou mluví o povaze pravdy a nástrojích k jejímu poznání, o rozpadu Sovětského svazu a o vzniku samostatné České republiky, o velkých sociálních rozdílech v současném světě a o možnostech, jak žít pravý život. Velký prostor dostává diskuse Václava Klause se studenty Milana Knížáka na pražské AVU, v níž je řeč o vztahu umění a politiky i o povaze moderního umění. Opakovaně se „děj“ vrací k vystoupení slovinského filozofa Slavoje Žižeka (nar. 1949) na pražském Václavském náměstí v roce 2011. Žižek rozebírá nenaplněná očekávání spjatá s rokem 1989 a s nástupem kapitalismu, hovoří o blížící se katastrofě, kterou podle něj nikdo nebere vážně. Mezi „hlavní dějové linie“ patří dále tisková konference s Noamem Chomským (nar. 1928) na Univerzitě Palackého v Olomouci v roce 2014. Americký filozof a společenský kritik rozebírá například mimořádné postavení východoevropských disidentů, kteří se těšili podpoře západních států. K dalším tématům patří reforma roku 1968, polistopadová privatizace státního majetku, uprchlická krize, hledání štěstí v moderní společnosti nebo evropská identita a láska k vlasti. Ta mají určitou podobu v proslovu kněze a filozofa Tomáše Halíka a zcela jinou na setkáních pravicových extremistů (např. Adama B. Bartoše). V rámci uvedených tematických trsů jsou proti sobě dichotomicky stavěny osoby s podobnými názory, ale s odlišnou rétorikou, a osoby zastávající názory zcela protichůdné. Na demonstracích a pochodech se ke slovu dostávají i „obyčejní“ lidé. Kromě nově pořízeného materiálu je proud myšlenek doplněn několika archivními záběry, např. úryvkem projevu Václava Havla v Kongresu Spojených států amerických nebo scénou z klasické americké komedie Ninočka (1939; r. Ernst Lubitsch), na kterou ve svém proslovu odkazuje Žižek. O komediální zpestření se stará performer Milan Kohout, barvitým slovníkem nadávající na představitele církve, na restituci zámku Zbraslav i na Jana Husa. Filozofická esej končí diskusí s Karlem Flossem nad citátem z Matoušova evangelia „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského“.
Režie: Helena Všetečková
Kamera: Helena Všetečková, Helena Papírníková-Horáčková, Jan Březina, Vojtěch Votýpka