Telegram se stručným textem „Umírám, přijeď! Děda“ považuje poručík nejprve za obvyklý podvrh, jímž se snaží vojáci základní služby dostat pár dní volna. Pak se mu ale vojína zželí a pustí ho alespoň na dvanáct hodin za jediným příbuzným. Vojín Jarek se v kupé seznámí s mladou ženou, jedoucí za manželem, kterého profese žene z místa na místo a ji nutí k neustálému cestování. Žena se bojí, že se jejich vztah rozpadá. Jarek a mladá cestující se sblíží a líbají se, ale ona zůstává ve městě, kde vystoupili a on pokračuje stopem do dědovy vsi. Starému muži je už osmdesát pět let a cítí, že se jeho život nachýlil. Domlouvá vnukovi, aby po vojně dostudoval školu, kterou z lajdáctví opustil. Chce, aby jeho starou a chatrnou chalupu prodal a přestěhoval se do Prahy. Upozorní ho, kde má připravený oblek a košili a požádá ho, aby mu vyčistil boty. Voják to dědečkovi slíbí a noc stráví prohlížením fotografií a starých písemností. Zabalí si s sebou skripta. Brzy ráno musí odjet. Láskyplně pohlédne na spícího starého muže a spěchá na vlak. V chodbičce znovu potká mladou ženu, která manžela nezastihla. Jako voják z povolání je kdesi na manévrech. V kasárnách se Jarek vplíží do světnice plné spících vojáků a tam se tiše rozpláče.
Režie: Jan Ekl
Kamera: Ivan Skopec
Hraje: Antonín Soukup, Bohumila Dolejšová, Karel Hlušička, Vladimír Hlavatý