Titulek upozorňuje, že film je jen jedním z pohledů na nitro umělce. – Spermie pronikají do vajíčka. – Kluci dvojčata (Jan a Kája) si hrají. Pod archivními záběry dětský hlas vypráví o konci války. Malý Jan tajně sleduje polonahou souložící dívku v trávě. Tento pohled ho prý velmi ovlivnil. – Novinové titulky Saudka označují za kýčaře a provokatéra. – Jan se brání nařčení, že jeho fotky jsou pornografické. Ve svém žižkovském ateliéru aranžuje macaté modelky. – Saudek vypráví o dětství. Už od osmi let prahl po ženách. Jeho bratr Kája byl jeho největší láska; rozdělily je ženy. – Saudek v panelákovém bytu vysvětluje, jak koloruje fotky. – Johana Saudková, manželka bratra Káji, a Janův nejstarší syn Samuel mluví o fotografově vztahu k ženám. – Jan vypráví o prvním manželství. – V den svých dvaasedmdesátých narozenin se Saudek vrátil na místo své první výstavy do Divadla Na zábradlí. V zákulisí je nervózní, ale na pódiu už ochotně odpovídá na dotazy publika. Jeden divák kritizuje jeho fotky. Saudek se brání označení, že je apoštolem ošklivosti. – Po vystoupení v divadle Saudek s režisérem měsíc nekomunikoval. Zika jej navštíví na jeho letním sídle. Fotograf přemýšlel, jestli jeho dílo opravdu není chválou ohavnosti, ale došel k tomu, že pokud to někdo tak vidí, ta ošklivost je v jeho oku. – Saudek vypráví, jak v letech 1970–77 bydlel ve sklepním bytě a byl chudý. – Umělec hraje na kytaru. Jeho nejmladší syn, kojenec Matěj, sedí u něj. – Jan říká, že kdyby se zamiloval do svého dítěte a ono do něj, mohl by se s ním milovat. Přitahuje ho i mužské tělo. Sám fotil i pornografické fotky. – Sára Saudková vypráví, jak se s Janem seznámila. O jejich vztahu mluví i Johana a Jan. – Saudek ukazuje režisérovi sklepní byt, v němž vznikly jeho slavné fotky. Hledají i další místa, na nichž fotografoval. – Saudkova dcera Marie brala heroin a byla ve vězení. – Sára vypráví, jak Janovi řekla, že čeká dítě se Samuelem. – Saudek před štábem fotí dívku Dominiku. – Johana a Sára vzpomínají, jak se Sára díky vztahu s Janem změnila. – Po roce 1989 se Jan přestal bát StB a snímal odvážnější fotky. – Režisér se ptá na akt popálené dívky. Podle fotografova pojetí jsou všichni lidé krásní. – Sára mluví o své tvorbě, již její učitel považuje za dobré řemeslo. – Jan ukazuje francouzský řád Rytíře umění a věd. – Sára konstatuje, že její přítel je velké dítě. – Podle Jana jsou ženy vypočítavé. Z jeho řeči vyplývá, že Sára ho svým odchodem zasáhla. Příliš se nestýkají, jen si píší. Žena je však stále jeho manažerkou a držitelkou práv k jeho fotografiím. – Sára a Jan se setkají na vernisáži její výstavy. – Pavlína Hodková, Saudkova přítelkyně a matka posledního syna, mluví o Janově špatné finanční situaci. Muž konstatuje, že nikdy nefotil pro peníze. – Jan maluje a mluví o tom, jak se jeho obrazy dobře prodávají. – Na hřbitově vzpomíná umělec na rodiče. Vypráví o smrti své druhé a třetí ženy. Podle Sáry se v rodině Saudků všichni uctívají až po smrti. – Jan se chce v Olomouci po padesáti letech setkat s jednou „celovečerní“ láskou. Nikdo však nepřijde. – Fotograf vypráví, proč má rád noc. – Jan cvičí a běhá. Snažil se, aby byl chválen v rodné zemi, a teď se bojí, že marně. – Před závěrečnými titulky běží dlouhý seznam Saudkových výstav, monografií a katalogů a texty o Janovi, Sáře a Kájovi. – Ze souložící dívky v trávě se stane bytost s tváří ďábla... -ivp-
Režie: Adolf Zika
Scénář: Adolf Zika
Produkční společnosti: zipofilm
Kamera: Jan Bartoň, Robert Bílý, Adolf Zika
Hudba: Robert Bílý
Hraje: Sára Saudková, Jan Saudek