Česká kinematografie, jejíž počátky jsou zakotveny ještě v období Rakouska-Uherska, našla nový dech po první světové válce, související velmi úzce se vznikem samostatného československého státu v roce 1918. První rozmach českého filmu byl více méně extenzivní, ale relativně velké množství filmů přispělo k získávání zkušeností a s tím zároveň k diferenciaci tvůrčího potenciálu. Ten se výrazně projevil a prosadil ve druhé polovině dvacátých let, kdy se objevila filmová díla, jež představují vrchol české němé tvorby a snesou srovnání s úrovní evropských kinematografií. Jsou to například snímky Gustava Machatého Kreutzerova sonáta a Erotikon, Varhaník u svatého Víta Martina Frice nebo Takový je život Carla Junghanse ad. K těmto dílům patří i Batalion režiséra Přemysla Pražského z roku 1927. Příběh o nešťastném právníkovi doktoru Uhrovi, kterého rozpad manželství přivedl mezi pražskou chudinu a životní ztroskotance, byl v té době velmi populární díky próze a divadelní hře a také proto, že hrdina obou měl svůj reálný předobraz. Pražský byl zkušený režisér, v době, kdy přistoupil k práci na Batalionu, měl za sebou už třináct dokončených, více méně průměrných filmů. Látka, která se mu nabídla v příbězích o Uhrovi a o dalších pravidelných návštěvnících putyky ztroskotanců, mu dala příležitost natočit film, který byl svého času a navždy zůstal výjimečný nejen ve filmografii Pražského, ale i v historii českého filmu. Hlavní roli svěřil Pražský tehdy populárnímu písničkáři Karlu Hašlerovi, „který sice neměl do té doby valné zkušenosti s filmem, vytvořil však neobyčejně hodnotnou a celistvou figuru, jejíž myšlenková a emocionální vybavenost je v českém filmu druhé poloviny dvacátých let výjimečná" (Michal Bregant: Bataliony, Iluminace 1993, č. 4, str. 65). I v obsazení ostatních postav měl Pražský šťastnou ruku: Eman Fiala, Karel Noll, Róza Schlesingerová, Jindra Hermanová aj. K hodnotě filmu rovněž výrazně přispěl architekt Alois Mecera, který v ateliérech Kavalírka a AB vytvořil neobyčejně působivé, syrové prostředí, v němž žijí lidé ze dna společnosti, a kameraman Jaroslav Blažek, jenž dokázal Mecerovým stavbám vtisknout zdání téměř autentičnosti, stejně jako postavám této „obyčejné" tragédie.
Pražského Batalion nebyl a není dílem na okraji, pro své kvality má čestné místo i v evropském kontextu. To dokazuje mimo jiné i jeho uvedení s hudebním doprovodem v pařížském Louvrů.
Blažena Urgošíková
38. MFF Karlovy Vary
Režie: Přemysl Pražský
Scénář: Josef Hais Týnecký
Hraje: Karel Hašler, Bronislava Livia, Vladimír Pospíšil-Born, Karel Noll, Eman Fiala, Eugen Wiesner, Karel Švarc, Josef Wanderer, Nelly Kovalevská, Rudolf Růžička, Vladimír Smíchovský, Roza Schlesingerová, Marta Friedmanová, Jaro Hykman, Jindra Hermanová, Florentin Steinsberg, Josef Oliak, Jan Richter, Ladislav Desenský, Alexander Třebovský, Václav Pecián, Anči Pírková, Eduard Malý, Vojtěch Záhořík, Herma Slavjanská, Ferry Seidl, Emilie Boková, Hynek Lažanský, Marie Tajčová, Terezie Třebovská, František Lašek, František Velebný, Frank Argus, Fráňa Vodička, Jiřina Vávrová