Od počátku existence SSSR byla její zahraniční politika orientována na mírové soužití a spolupráci s ostatními státy. Nebyla to jen nutnost, diktovaná potřebou rychlé obnovy národního hospodářství, ale jedna ze základních myšlenek proletářské revoluce, která – spolu se spravedlivým rozdělením půdy těm, kteří na ní pracují – byla bezprostředně po revolučním výbuchu v roce 1917 uváděna v život. Nové úkoly tehdy stály i před mladou sovětskou diplomacií, která musela přesvědčit jak zásadní odpůrce sovětů, tak i váhavé nedůvěřivce o mírových úmyslech sovětské vlády i o oboustranné prospěšnosti vzájemné spolupráce.
Jedním z diplomatů pověřených touto misí byl i Václav Vorovskij, účastník mezinárodní janovské konference v roce 1922, při níž byly navázány první kontakty sovětské vlády s ostatními evropskými státy, i konference v Lausanne v roce 1923, která jednala o otázce černomořských úžin. Vorovskij byl současně jmenován zplnomocněným zástupcem sovětského Ruska v Itálii, kde našla politický azyl početná bělogvardějská emigrace. V průběhu lausannské konference byl však Vorovskij zastřelen zfanatizovaným emigrantem. O posledních dnech života Václava Vorovského vypráví tento film.
Zdroj: Týdeník ČST 26/1980, str. 5
Režie: Nikolaj Rozancev
Scénář: Eduard Volodarskij
Hudba: Nikolaj Červinskij
Hraje: Vladimír Sedov, Jurij Děmič, Stanislav Landgraf, Jurij Sarancev, Dmitrij Mirgorodskij, Světlana Orlova, Jurij Lazarev, Igor Bogoljubov, Vladimir Balašov, Oleg Belov, Larisa Burkova, Sergej Dvoreckij, Vladimír Karpenko, Pavel Kašlakov, Vladimír Kozel, Alexandr Lipov