Je doba druhé světové války. Při přehlídce ve městečku Křemení dochází k panice. Houká se nálet a všichni se běží ukrýt. Jenže šlo o planý poplach, který zapříčinil pouhý vtip. K panu otci Valnohovi přichází mladý strážmistr Honza a varuje jej. Místní esesácký potentát Herman Hähne jej vybral jako člověka, který obdrží čestný protektorátní štít. O tohle mlynář vůbec nestojí, a tak chce, aby jej někdo za cokoli udal. Nikomu se nechce, proto nakonec vymyslí to, že prý jako prohrál v kartách peníze ze záložny. Jeho kamarádi to tedy potvrdí. Ale to se nelíbí Hähnemu, protože mlynáře na vyznamenání navrhl on, a proto přikazuje najít jiného viníka. Nakonec se tady „ztratí z parády“ a štít obdrží spolu s ostatními lesník Václav. Ten jej také nechce, a ve vzteku jej nechává na stole u paní Filipky. Tam přichází také starosta a sebere jej, domnívaje se, že je jeho. Jenže druhý den běhá po náměstí vůl s tímto štítem. Podle Hähneho je to velký zločin, a viník musí být vypátrán. Je tedy nutno zkontrolovat všechny, kteří štít dostali. Jenže Václav není sám, kdo jej ztratil. A to má ještě přijet jiný vysoký nacistický pohlavár na návštěvu. Je to nějaký Peitel. Ten je však českými obyvateli zajat a na jeho místo nastupuje právě mlynář, protože jsou si podobní. Nuže, mlynář, ech, tedy nyní Peitel, se chová trošku netradičně, což jeho podřízeným motá hlavy, ale neozývají se. Štíty jsou již tak pomíchané, že nikdo netuší jak to je. Peitel s esesáky sedí ve vinárně u paní Filipky a mocně popíjejí. Nakonec si Hahne předvolá všechny najednou, aby štít ukázali. Jenže chlapi se začnou všichni přiznávat, že to byli oni, kdo jej dal volovi na čelo…