Televizní inscenace líčí příběh české herečky Hany Kvapilové, rozené Kubešové. Narodila se roku 1860 v rodině obchodníka Kubeše. Otec miloval umění a často tesknil po nenaplněné touze býti hercem, matka naopak herectví nepřála vůbec. Proti její vůli se Hana pokusila o první herecké krůčky, nejprve mezi spolužačkami z Vyšší dívčí, později chodila mezi mladé vyznavače umění, kteří se scházeli v malém krámku u Mostecké věže. Hrála pak i v Malostranské besedě mezi ochotníky. V roli Luizy ve hře „Úklady a láska“ zaujala Eduarda Vojana ze Švandova divadelního souboru. Nabídl jí možnost vystupovat ve Švandově divadle, s nímž absolvovala i různá zájezdová představení. To bylo v roce 1886. S Eduardem Vojanem ji brzy začalo spojovat víc než přátelství. Jejich soukromý život se proplétal s životem postav na jevišti. Každý z nich byl bouřlivou osobností, láska později vyprchala, objevila se žárlivost a také silný nesouhlas Haniny matky s její známostí, ale upřímné přátelství mezi oběma umělci přetrvalo i do pozdější doby. To už byla Hana Kubešová členkou Národního divadla, kam nastoupila r. 1888.
Zde si jí povšiml mladý dramatik Jaroslav Kvapil. Ač o osm let mladší, byl okouzlen půvabnou herečkou, jež před ním zpočátku tajila datum svého narození. Láska si však poroučet nedala. Hanina matka opět nesouhlasila s láskou své dcery, ta se však rozhodla jednat radikálněji nežli u vztahu s Vojanem. Za Kvapila se v šest hodin ráno, dne 26. května roku 1894, provdala. Sňatek se konal v podskalském kostelíku a za svědky šli básník Vrchlický a ředitel ND Šubert. Přímo pro Hanu napsal Kvapil novou hru „Princezna Pampeliška“. Hana na scéně ND sehrála spoustu krásných rolí – byla Ofélie v „Hamletovi“, Levóna v „Sulamitovi“ či Rebeka Westová v „Rosmersholmu“. Na počátku 20. století se ocitla ve víru skandálu, byla viněna z odvolání ředitele Šuberta. Proti ní stála její největší herecká rivalka – Hana Benoniová. Kvapilová však ustála kritickou situaci se ctí, nedala se zlomit a neopustila Národní divadlo. Její manžel byl jmenován dramaturgem a režisérem. S bolestí v srdci ustála Jaroslavův románek s Jugoslávkou herečkou Ljerkou Šramovou, která v ND hostovala. Pokoušela se i o vlastní literární tvorbu. Psala pod pseudonymem Mája Z. V povídce „Jako když kámen do vody hodí“ popsala příběh herečky Anny Justové.
Každý smutný moment svého života zaháněla prací. Hrála s plným nasazením, byť jí po 40ti letech začaly dělat problémy bolavé klouby, hlásila se zvýšená únava a vyčerpání. Přesto studovala stále nové role. Dne 19. ledna r. 1907 měla premiéru jako Máša ve „Třech sestrách“. Cítila se stále více vyčerpaná. O dva měsíce později již jen ležela. Projevila se u ní dědičná choroba, na kterou zemřel také její bratr – diabetes. Hana Kvapilová zemřela 8. dubna roku 1907 v šest hodin ráno. V den 7. výročí jejího skonu (8. 4. 1914) dal Kvapil uložit její popel do pomníku v Kinského zahradě.
Režie: Ludvík Ráža
Scénář: Jaroslav Dietl
Kamera: Věra Štinglová
Hudba: Vadim Petrov, Rostislav Valčík
Hraje: Jana Hlaváčová, Petr Kostka, Josef Somr, Josef Abrhám, Hana Maciuchová, Václav Mareš, František Němec, Radoslav Brzobohatý, Otakar Brousek, Petr Haničinec, Sylva Turbová, Jaroslava Kretschmerová, Ladislav Pešek, Viola Zinková, Vladimír Krška, Josef Velda