"To byl český muzikant". Postavy vynikajících skladatelů vážné i lehké hudby byly již do té doby několikrát zachyceny v životopisných filmech nebo jen ve výsecích jejich života. To snad vedlo ke vzniku tohoto filmu, ale hlavní pohnutkou byla snaha ukázat, jak česká píseň ve zpracování populárního kapelníka Františka Kmocha a v podání jeho neméně populární kolínské kapely dovedla zapůsobit na český lid a jak to dovede dosud. Proto byl tento životopisný film především hudebním filmem, kde se od začátku hraje a zpívá, od prostých vesnických tancovaček, na nichž pan učitelský Kmoch se svým otcem vyhrává, až ztratil pro to místo, až po početné úspěchy, jež Kmochova kolínská kapela v cizině, ve Vídni, Pešti, Nižním Novgorodě slavila.
Oč prostší byl český život v letech sedmdesátých až devadesátých předminulého století, než ve velkoměstech a státech, v níchž se rodila sláva jejich velkých skladatelů, o to méně dramatičtější je také život Kmochův. Nebylo tu velkých nárazů ani dramatického vyvrcholení - až snad na jeho klidné rozhodnutí mezi kantořinou a povoláním hudebníka - nebylo zde milostných výbojů a zklamání. Jeho život brzy po prvních úspěších vplul do šťastného manželství s Marií Kalašovou. Proto by sám nestačil nadějovou náplň filmu. A proto také těžiště filmu bylo přeloženo do hudební části, zdůrazňující,jak prostý hudebník, původně venkovský učitelský pomocník, dovedl promluvit k duši lidu, aniž ji zatahoval do banality, jak opanoval srdce prostého člověka svými písněmi, které většinou zcela znárodněly.
Tvůrci námětu a režisér Slavínský chtěli patrně vytvořit národní film. Ale tímto filmem došli dále, než ti, co národovost filmu vytloukali z kondelikovštin, svatých Kopečků a Antoníčků, z holinek nebo z historických krojů a dějů, divák jistě dobře cítil stále (země byla okupována Němci), že pouhé nahromadění písniček sebelíbivějších a populárnějších ještě má daleko do představy národního filmu, který by byl současně výtvorem uměleckým.
V hlavních představitelích vytvořil životnou postavu, přesvědčující láskou k hudbě a odhodláním probojovat se přes příkoří a počáteční neporozumění, Otomar Korbelář, zdařilý výkon podal jako jeho otec Jaroslav Vojta. Ostatní postavy, zejména ženské, mají spíše význam pro dějovou výplň a dekoraci.
Režie: Vladimír Slavínský
Scénář: Vladimír Slavínský, Václav Wasserman
Kamera: Ferdinand Pečenka
Hudba: František Kmoch, Miloš Smatek
Hraje: Otomar Korbelář, Jaroslav Vojta, Ella Nollová, Jana Ebertová, Zita Kabátová, Fanča Foltová, Theodor Pištěk, Marie Blažková, František Paul, Jaroslav Marvan, Vlasta Hrubá, Vladimír Řepa, Marie Pilská, Břetislav Hrstka, Karel Kolár, Hermína Vojtová, Jiří Dohnal, Antonín Jedlička, Vladimír Jedlička, Jan W. Speerger, Božena Nádeníková, Slávka Rosenbergová, Jindra Hermanová, Helena Hradecká, Marie Nademlejnská, Václav Menger, Václav Mlčkovský, František Marek, Marie Vildová, Karel Postranecký, Karel Hradilák, František Havel, Miloš Smatek, Alois Vlasák, Josef Hořánek, František Haller, František Černý, Gabriel Hart, Miloš Šubrt, Alois Dvorský, Václav Švec, Antonín Jirsa, Josef Kemr, Marie Oliaková, Antonín Šolc, Vladimír Smíchovský, František V. Kučera, Růžena Kurelová, Josef Cikán, Josef Prček