Obvodní úřad, odbor stavební a dopravní. Na rušné chodbě se úřednice dohaduje o úpravách oken s majitelkou domu, která nechce připustit, že její žádost má nedostatky. – Kolegyně trpělivě vysvětluje v kanceláři žadateli o povolení úprav v bytě optimální postup a vyjmenovává „nekonečný“ seznam nutných podkladů. Muž odevzdaně odchází. – Zaměstnankyně popisují pracovní strasti. Konstatují, že ke své práci potřebují trpělivost. Na „klientech“ požadují pouze to, co jim ukládají zákony. Když nastoupí nová síla, v zákonech a předpisech se orientuje půl až tři čtvrtě roku, potom prý úředničině „propadne“. – Dr. Václav Peřich, viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu, hovoří o tradicích a směrech v historii státní správy. – Ministerstvo kultury, odbor umění. Do běžné agendy oddělení patří formulování dopisů nejrůznějšího typu, finanční záležitosti, řeší zde problémy s přidělováním grantů. Pavla Petrová si dlouho nepřipouštěla, že je úřednice, jejím cílem se stalo vytvořit z úřadu pružnou instituci. – Česká správa sociálního zabezpečení. Úřednice telefonicky informují klienty o náležitostech, nutných k vyplácení starobních a vdovských důchodů. Při vyřizování žádostí se musejí držet zákonů, jež jsou často nedostatečné. Postupy jsou zdlouhavé a každý „případ“ je jiný. Zaměstnankyně musí mít přehled, kde co v předpisech najít. Žádostí je mnohem víc, než mohou stačit, a tak se vlastně řeší to, co „hoří“. – Ing. Eduard Outrata, ředitel Českého statistického úřadu, rozebírá dva problémy státní správy: lidé na úředníky nadávají a úředníci se cítí být zavalení a přepracovaní. Vzniká začarovaný kruh. – Policie ČR, oddělení správních činností, občanské průkazy. Při změně bydliště či žádosti o občanský průkaz musí občan vyplnit dotazníky mnohdy opakovaně. Úřednice jako stroj objasňuje význam pojmů (např. rozdíl mezi obcí a městskou částí). V záplavě papírů lidé často ztratí hlavu. – Katastrální úřad. Žadatelů o výpisy neubývá. Pohyb s nemovitostmi je značný. Žena nedovede pochopit, že úřednice odmítá přijmout do projednání materiály kvůli kůlně, kterou nemá uvedenou v dědickém protokolu, sloužícím v kauze jako důkazní materiál o majetnickém právu. Žena tak musí znovu absolvovat nové dědické řízení. Jeden z menšiny mužů v této branži klade důraz na úroveň státní správy, podle níž se pozná kultivovanost národa a stav demokracie. – Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Sbírky předpisů a směrnic zde „váží na kila“, stejně tak jako podklady pro tzv. stykové akce, pod čímž se skrývají kontakty se zahraničními hosty. Práce zde je z osmdesáti procent papírování; vlastní diplomacie tvoří pouze zlomek. Kromě úředníků, kteří dokumenty vytvářejí, je zde i skupina, která je musí evidovat (přidělovat čísla jednací) a sledovat jejich oběh. Nakonec jsou „dědečci“ (staří poslíčci), kteří papíry přenášejí po budově. Dokument, na němž je třeba osm podpisů, oficiální cestou putuje od konce listopadu do konce ledna. Když něco spěchá, vyráží úředník za kompetentními osobami sám. – Optimistický zaměstnanec státní správy věří, že se pomalu začínají úřady měnit a že budou opravdu sloužit k dobru lidí. – Ing. Outrata naříká na nízkou úroveň vztahů ve všech sférách. – Na Katastrálním úřadu Praha-město zástup lidí neubývá. Občané nadávají, úředníci jsou přetížení, žádosti se neřeší v zákonných termínech. Klient se pokorně ptá, kdy bude vyřízena jeho záležitost z roku 1997. Úřednice slibuje únor či březen 1999. Muž ironicky připomíná jednu nevyřízenou věc z roku 1994. – Dr. Peřich přikládá „kulatému razítku“ v určitém kontextu význam, ale podotýká, že dnes se stává i nebezpečným živlem („dobrý sluha, ale zlý pán“). – Mladý zaměstnanec katastrálního úřadu se zmatenému občanovi snaží vyjít vstříc v dědickém řízení, byť problém nespadá do jeho kompetence. Pracuje rád s lidmi, povolání ho baví. – Zaměstnanec ministerstva kultury řadí úředničinu mezi běžná povolání a konstatuje: „My jsme taky normální lidi...“
Režie: Pavel Koutecký
Kamera: Stano Slušný, Pavel Koutecký
Film Skrytý půvab byrokracie nemá dostupný archiv.
Podívejte se na všechny filmy s dostupným archivem: