1. Hitlerova pravá ruka
Heinrich Himmler, obávaný vůdce SS zodpovědný za smrt a věznění milionů lidí a ve své době druhý nejmocnější muž Německa, zůstává dodnes hádankou.
Jednotky SS pod vedením všemocného velitele Heinricha Himmlera se staly díky své neobyčejné efektivitě a bezohlednosti nepostradatelnou bezpečnostní silou hitlerovského Německa. Himmler měl své špehy doslova všude a nikdo se před nimi nemohl cítit v bezpečí, báli se ho dokonce i jeho přátelé a spolustraníci. To byla však jen jedna z tváří Vůdcova obdivovatele a nejfanatičtějšího přisluhovače, který byl pro prokázání nadřazenosti árijské rasy schopen udělat mnohé. Po definitivní porážce Třetí říše nedodržel své slovo dané příslušníkům SS, že ponese odpovědnost za jejich činy. V americkém zajateckém táboře, kde se chtěl ukrýt mezi dalšími prchajícími německými vojáky, byl odhalen a krátce nato rozkousl tobolku s kyanidem.
2. Hitlerův generál
Erwin Rommel, pro některé geniální vojevůdce, pro jiné oslavovaná „mediální hvězda", se nakonec v očích Adolfa Hitlera stal vlastizrádcem.
Světové proslulosti se Erwinu Rommelovi dostalo v Libyi. Zde měl „Pouštní liška", jak byl často nazýván, podpořit italská vojska stojící proti britské armádě. Hitler se totiž obával, že Italové utrpí v severní Africe těžkou porážku, která by je mohla nadobro vyřadit z války. Proto poslal do libyjské pouště nevelkou tankovou jednotku vedenou relativně mladým, ale zkušeným generálem, aby tomu zabránil. V danou chvíli šlo možná spíše o politickou, než vojenskou podporu. Ovšem Rommel tehdy velel sedmé tankové divizi, která si kvůli rychlosti svého postupu vysloužila přídomek „divize duchů". Znenadání se objevila a hned zase zmizela a dokázala tedy vítězit díky své rychlosti, agresivitě a momentu překvapení. Tak se z nepříliš známého velitele brzy zrodila mediální hvězda, pro své schopnosti uznávaná Němci i Spojenci. V červenci 1944 se však Rommel zapletl do spiknutí, které jej o pár měsíců později mělo stát život.
3. Hitlerovy ženy
Soukromí Vůdce bylo vždy přísně střeženo. Teprve po jeho smrti se ukázalo, že se muž, „zasnoubený pouze se svou Říší", den před svou smrtí oženil s dlouholetou milenkou, Evou Braunovou. A nebyla to jediná žena v jeho životě.
Německé ženy Hitlera zbožňovaly a snily o tom, že jednou stanou po jeho boku. Pokud by tedy měl Hitler přítelkyni, milenku, manželku nebo snad dokonce rodinu, bylo by po nadějích. Goebbelsova propaganda se proto snažila, aby veřejnost vnímala Hitlera jako svobodného muže, který je ženatý pouze s Německem. Svět se tak nikdy neměl dozvědět o Marii Reiterové či Geli Raubalové, Hitlerově neteři, které se kvůli jeho citové „chladnosti" pokusily o sebevraždu, druhá jmenovaná úspěšně. A stejně tak měla v tajnosti zůstat i Hitlerova dlouholetá milenka Eva Braunová, kterou poznal jako asistentku ve fotografickém ateliéru, když jí bylo pouhých 17 let, a která se nakonec 29. dubna 1945, v předvečer jejich společné sebevraždy, stala jeho manželkou.
4. Hitlerův architekt
Albert Speer. Byl jedním z největších Hitlerových oblíbenců a čelních představitelů Německa, přesto celý život vystupoval jako nic netušící svědek a „hodný nacista", a zřejmě i díky tomu unikl popravě.
Kdyby měli soudci mezinárodního norimberského vojenského tribunálu v letech 1945 a 1946 stejné informace, jaké máme dnes, pravděpodobně by Albert Speer skončil na šibenici s ostatními usvědčenými válečnými zločinci. Přesto se tomuto architektovi, z jehož pera pocházely například návrhy Nového říšského kancléřství, a pozdějšímu ministrovi zbrojního průmyslu podařilo přesvědčit přítomné, že o nacistických zvěrstvech a otrockém zneužívání vězňů z koncentračních táborů neměl ponětí. Odpykal si tak pouze 20letý trest a po svém propuštění a vydání autobiografické knihy se stal váženou mediální hvězdou. Navíc si prodejem obrazů, které pravděpodobně pocházely z uloupeného židovského majetku, zajistil pohodlné stáří.
5. Hitler a peníze
Ministr propagandy Joseph Goebbels představoval Vůdce jako služebníka lidu, který vzešel z chudých poměrů a nemá nic kromě lásky k Německu.
Skutečný život Adolfa Hitlera byl na hony vzdálen obrazu „hrdiny dělnické třídy", jak ho prezentovala nacistická propaganda. Vedl celkem pohodlný až bohémský život a úředním záležitostem se příliš nevěnoval. Vstával pozdě, každé odpoledne si dopřával kávu se zákuskem a po večerech rád sledoval filmy ve společnosti svých přátel. Jeho spolupracovníci, kteří měli na starosti chod Třetí říše, byli jeho vlažným přístupem k práci roztrpčeni. Mezi zdroje jeho příjmů, které z převážné většiny nikdy nevykazoval a odmítal danit, patřily honoráře z prodeje knihy Mein Kampf i štědré sponzorské dary nacistických sympatizantů.
Režie: Florian Dietrich, Stefan Brauburger, Christian Frey, Christoph Wermke, Thomas Staehler, Friedrich Scherer
Scénář: Christian Frey, Thomas Staehler, Friedrich Scherer
Hraje: Adolf Hitler (a.z.), Martin Bormann (a.z.), Eva Braun (a.z.), Josef Goebbels (a.z.), Heinrich Himmler (a.z.), Albert Speer (a.z.), Joachim von Ribbentrop (a.z.), Paul von Hindenburg (a.z.), Erwin Rommel (a.z.), Hermann Göring (a.z.), Theodor Morell (a.z.), Christian Brückner (rozprávač), Manfred Rommel, Maurice Philip Remy, Brigitte Hamann, Sönke Neitzel, Heike B. Görtemaker