V roce 1929 se na režiséra René Claira obrátila německá firma, aby dokázala, že se s její zvukovou aparaturou dají točit zvukové hrané filmy. Zrodilo se proslulé vyprávění plné pohody a poezie všedního dne pařížské periférie. Vedle hlavních hrdinů tu vystupuje celá řada epizodních postav – hokynáři, kapsáři, strážníci či jen náhodní kolemjdoucí. Clair tady ukázal, jak lze využít asynchronního zvuku a obrazu, zvětšit tak sílu a působivost jednotlivých scén. Hned slavná úvodní scéna – panoráma pařížských střech, je podmalována slovy písničky a zvuky kolovrátku, rozhovor dvojice, který neslyšíme, ale vnímáme přes skleněnou výkladní skříň, či rvačka, ztrácející se v páře a dunění vlaku, jsou nesmazatelně zapsány do počátku zvukového filmu. Clair proložil film melodiemi a písničkami, které se staly jakýmsi leitmotivem a daly všem scénám a obrazům rytmus téměř baletní. Film prošel zpočátku ve Francii bez ohlasu a teprve po triumfální premiéře v Berlíně přijala svůj první zvukový snímek i Paříž.
Proslulý hudební snímek uvedl Filmový klub ČT 2 v cyklu Klenoty kinematografie.
Režie: René Clair
Scénář: René Clair
Produkční společnosti: Films Sonores Tobis
Kamera: Georges Périnal, Georges Raulet
Hudba: Raoul Moretti, Vincent Scotto
Hraje: Albert Préjean, Gaston Modot, Bill Bocket, Raymond Aimos, Pola Illéry, Paul Ollivier, Thomy Bourdelle, Jane Pierson, Edmond T. Gréville, André Michaud, Édouard Francomme, Émile Prudhomme, Raymond Blot, Léon Courtois, Eugène Stuber