Německá veselohra "Píseň o štěstí" byla složena ze stále používanějších prvků operet té doby, což znamenalo: tenoristy a krásných mořských panoramat. Tenorista opakoval filmem refrén tak dlouho, až nadobro utkvěl divákům v paměti a moře rozstřikovalo v pozadí svou pěnu v malebné obrazové kompozici. I námět filmu sdružoval tuto "Píseň o štěstí" do série filmů na totožné téma.
Takže: také zde vystupuje mladá, krásná žena, bohatá, rozmarná Američanka, o níž ve chvíli nouze rozhlásí tenoristův přítel, že se zasnoubila s pěvcem, učinil tak z neznalosti z muže umělce, který ten již byl. Příliš filmový osud míchal figurkami tak důkladně, že uražená učitelka klavíru, milenka pěvcova, pěvec sám, Američanka i zmatený pěvcův přítel se sešli na svém útěku z města na týchž místech romantické francouzské Riviéry Antibes a Nice, jaké byly použity například ve filmu Dobrodružství na Lidu (1933).
Zde najde pěvec znovu prostou lásku učitelky a nervózní přítel flirt Američanky. Režisér Carl Boese dal filmu obvyklý pohyb a komik Paul Kemp divadelní veselohernost. Celý film vyhovoval zobecněnému průměru sériové zábavnosti.
Režie: Carl Boese
Scénář: Hans Ritter
Kamera: Georg Krause
Hudba: Willy Engel-Berger, Paul Hühn
Hraje: Herbert Ernst Groh, Paul Kemp, Ilse Stobrawa, Erich Fiedler, Anton Pointner, Jakob Tiedtke, Olga Limburg, Ery Bos, Theo Lingen, Jane Talmar, Amanda Lindner, Friedrich Schrader