V neutěšeném prostředí zchátralého socialistického průmyslového provozu k sobě hledají cestu notorický alkoholik a místní prostitutka. Naděje umírá naposledy, mohou si ale vůbec ještě věřit lidé, kteří ji už téměř všechnu svým dosavadním životem promarnili? Socialismus 60. let ze zastíraného úhlu.
Obrazově syrový pohled do reálné tváře socialismu ve filmu Naděje představuje v tvorbě Karla Kachyni (1924-2004) počátek nové etapy jeho tvorby spojené od snímku Pouta (1961) s látkami Jana Procházky. Vedle série pocitových filmů o dospívání Trápení (1961), Závrať (1962) a Vysoká zeď (1964) se právě Nadějí začal v jejich společném díle prosazovat hlubší pohled do anatomie soudobé společnosti. A to jednak ve snímcích kácejících ideologická tabu ještě nedávné minulosti - Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966), Noc nevěsty (1967), Směšný pán (1969) nebo Ucho (1970) - a jednak ve filmech soustředěných na analýzu mezilidských vztahů a soudobého životního pocitu, kde jsou pozdější paralelou k Naději dodnes zapomínané Vánoce s Alžbětou (1968).
Protagonistou dramatu je bývalý stavební mistr a řidič Lucin, který klesl na samé dno lidské existence. Závislost na alkoholu z něj udělala trosku bez vůle, svědomí i cti, zlodějíčka, na kterém si okolí neváhá vybít svou agresi. Když se náhodně sblíží s Magdou, dělnicí, v jejíž posteli se vystřídali snad už všichni chlapi z místního velkolomu a které úřady odebraly i její děti, zdá se, že došlo k fatálnímu spojení dvou definitivních ztracenců. Magda ale touží po opravdovém vztahu a snaží se k němu přivést i Lucina, třebaže ten opakovaně propadá vzdorovitému odcizení světu i sobě samému. Teprve když ublíží i jí, jeho svědomí se otřese…
Postavit do centra vyprávění dva zavrženíhodné společenské outsidery znamenalo obejít veškerá dosavadní klišé a přiblížit se na dosah tehdy právě nastupující nové vlně. Na rozdíl od ní však Kachyňa vsadil v hlavních rolích na výkony hereckých profesionálů, přičemž právě Rudolfu Hrušínskému psal Procházka po předchozí domluvě roli přímo na tělo. Jeho Lucin je prototypem poťouchlého i zlého slabocha, v němž však přece jen lidský cit nevyhasl úplně. Lakmusovým papírkem jeho přerodu je Hana Hegerová jako Magda, s mnohonásobně menší hereckou zkušeností, ale s obdobnou pravdivostí hereckého výrazu.
Jan Lukeš
LFŠ 2015
Režie: Karel Kachyňa
Scénář: Jan Procházka, Karel Kachyňa
Hraje: Hana Hegerová, Rudolf Hrušínský, František Peterka, Otto Šimánek, Václav Neužil st., Ladislav Kazda, Pavel Spálený, Josef Koza, Josef Vondráček, Viktor Očásek, Jan Faltýnek, Lenka Fišerová, Ingrid Kostková, Ivana Bílková, Josef Bárta, Zdeněk Leština, Václav Král, Ladislav Gzela, Jaroslav Nekolný, František Vicena, Darja Hajská, Eva Jiroušková, Miriam Kantorková, Halina Píchová, Jindřiška Gabriela Preissová, Helena Růžičková, Věra Laňková, Eva Řepíková, Vojtěch Šašek, Antonín Šeplavý, Jiří Holý, Michaela Chrzanovská, Josef Hlinomaz