Na začátku je hollywoodský film a jeho velké vyprávění, podstatným okrajem rodinné snímky, dokumenty a vědecké filmy. Tím je Hoolboomův meta-film originálním komentářem k situaci dějin filmu (různice) - obrazoborectví v přístupu k filmovému dějepisu je pak pokusem o resuscitaci odumírajících obrazů. Poetické se snoubí s politickým. Politickým je index zapomenutých, ale nemizících obrazů filmů impérií, té věčné koloniální zbraně, obrazů importovaných ideologií. Poetickým jsou emoce a naladění, kdy především umění skladby je duší imaginativní mezery mezi světlem a tmou.
Kritika připomíná, že se Hoolboomův film pohybuje v poli mezi odvážnou poetikou Dereka Jarmana a politickou odvahou Piera Paola Pasoliniho. Jeho filmová esej má ještě jeden...