Postavou bloudící v lijáku Vídní není nikdo jiný než český houslový virtuos Josef Slavík. V horečce se mu v hlavě v příšerném tempu střídá vzpomínka za vzpomínkou a jako střepy se mu vrývají do zmučené duše. Ponížení plynoucí z jeho prostého (českého) původu, uznání od Boha i ďábla, romantické hudební kompozice Paganiniho, divoké přátelství s neméně nadaným Chopinem, ztroskotavší na sporu o fatálně krásnou ženu, šlechtičnu Annu Zásmuckou. Úspěch a prohry. Hudba, její síla a přitažlivost a zároveň strašná touha utéct navždycky z jejích spárů. Vzpomínky nikam nevedou, stejně jako život sám. A hudba neumlká. Ani ve smrti…
Spisovatel, scenárista a režisér Václav Krška byl pozoruhodným solitérem české kinematografie. Jeho režijní rukopis je natolik výrazný, že jej ve většině jeho snímků poznáte okamžitě. Housle a sen je asi jeho nejradikálnější kompozicí. Film postrádá pevnou dějovou linku a způsobem vyjadřování se blíží spíše filmové eseji než klasickému, kostýmnímu životopisnému dramatu. Kamera Ferdinanda Pečenky navozuje snovou, halucinogenní atmosféru nezvyklými úhly a divokými nájezdy přecházejícími v rotace, používá dvojexpozic, světelných kontrastů a ve spojení s asociativním střihem, vycházejícím z předválečné světové avantgardy a sovětské montážní školy, ji lze považovat za vrchol české kameramanské práce své doby.
A pak je tu hudba, která byla ve většině soudobých československých filmů vnímána jen jako příhodná kulisa bez větších vztahů k vyprávění. Krška ji povyšuje na důležitý narativní prvek, jenž dominuje v přechodech mezi jednotlivými sekvencemi a kterým lze dokonce převzít první hlas polyfonie filmového vyprávění. Spojení hudby a vizuálu tvoří strhující filmovou skladbu, díky níž můžeme Kršku považovat za průkopníka světového významu. S tím souvisí i rozpačité přijetí filmu - publikum ho nepřijalo, neporozumělo mu. Recenze se jen hemží (oprávněnými) výtkami vůči přespříliš exaltovanému herectví Jaromíra Spala, popřípadě k celkově přílišné exaltovanosti výsledného tvaru. Jako by nikdo nevnímal, že zřejmým podkladem pro vznik celého snímku je romantická estetika, že jde o romantickou filmovou skladbu, vyjadřující se jazykem a v intencích Goetha, Byrona, Mickiewicze…
Aleš Říman
Letní filmová škola 2011
Režie: Václav Krška
Scénář: Václav Krška
Kamera: Ferdinand Pečenka
Hudba: František Škvor, Hector Berlioz, Fryderyk Chopin, František Benda, Ludwig van Beethoven, Niccolo Paganini
Hraje: Jaromír Spal, Václav Voska, Karel Dostal, Vlasta Fabianová, Libuše Zemková, Jiřina Krejčová, Marie Vášová, Eduard Kohout, Vladimír Řepa, František Smolík, František Roland, Ella Nollová, Václav Švorc, Jaroslav Mareš, Jiří Mazáč, Jan Mimra