Německé armády koncem roku 1944 ustupovaly na všech frontách a svobodný svět se začal opájet nadějí. Válka však ještě ani zdaleka neskončila... Saul Padover, devětatřicetiletý vídeňský rodák, byl důstojníkem americké zvláštní jednotky pro psychologický boj. Spojenci válčili nejenom proti německé vojenské mašinérii, ale potýkali se i s ideologickými větrnými mlýny. Nechápali, proč Němci bojují až do poslední kapky krve, a co je k tomu vede. Saul Padover osobně hovořil se stovkami osob včetně žen v domácnosti, kněží, dělníků i chlapců z Hitlerjugend. Zajímalo ho, co se to stalo se zemí, kterou stále tak trochu považoval za svou vlast. Poražení Němci mu připadali přátelští, místy až podlézaví. A přesto mu připadali cizí, jako obyvatelé jiné galaxie. Před patnácti lety tuto zemi opustil coby student a nyní ji nepoznával. A zajímalo ho proč to Němci nechali zajít tak daleko. Přesně tuhle otázku pokládal Němcům ze všech vrstev tehdejší společnosti.