Ve dvou nedělních večerech si televizní diváci připomněli 125. výročí úmrtí Josefa Kajetána Tyla. Dvoudílnou životopisnou hru Františka Kožíka inscenoval režisér Evžen Němec. První část, zahrnující období od Tylova mládí až do roku 1848, působila jako dramatizovaný kaleidoskop učebnicových dat. Značnou časovou rozlohu nebylo technicky možné pokrýt víceméně souvislým a soustředěným dějem, proto se Kožík pokusil podle svého uvážení o výběr klíčových epizod. Snažil se, pokud mu to televizní médium umožňovalo, aby sladil Tylova biografická data s vývojem uměleckým a myšlenkovým. Je přirozené, že na zajímavé jemnosti a mnohostrannější souvislosti nebylo dost místa. Nedostatečně tak například vynikl Tyl jako vůdčí osobnost mladé generace třicátých let minulého století a jen pod čarou soukromých dějů se Kožík dotkl Tylovy negativní kritiky na Máchův Máj, i když právě tento moment mohl pomoci autorovi odkrýt latentní rozpor umělecké osobnosti Tylovy a upřesnit jeho ideu národní služebnosti umění. Ústřední postavu hry HAD Z RÁJE ztělesnil Viktor Preiss a v první části vyzníval jeho výkon dost monotónně snad právě kvůli zmíněné roztříštěnosti dějů. Poněkud pedagogické poslání díla podtrhovaly i dosti obsáhlé „jevištní citace“ Tylových her, což mimochodem nebyl špatný nápad, protože se tak divákovi nenásilně dostalo základní informace o klasickém díle a navíc si tím autor jednoduchými prostředky vytvořil možnost, jak charakterizovat herce Tylova okruhu.
Ucelený zážitek poskytla až druhá část Hada z ráje. Existenční, umělecký i politický zápas posledních osmi let Tylova života má sám o sobě silnou vnitřní dramatičnost, kterou tvůrci inscenace citlivě respektovali. Vzniklo tak několik epizod obecnějšího významu, pokud jde o charakter českého národa. Je třeba ocenit také takt a vkus posledních scén Hada z ráje, neboť autor si tzv. nechal ujít laciný patos Tylova umírání, věru nelichotivého pro tehdejší českou politickou reprezentaci.
Náročnost na volbu a přípravu exteriérů diktovala režisérovi odehrát vše v interiérech, což se zdařilo, i když za cenu některých deklamativních prodlev. Značné množství postav velelo obsadit výrazné herecké typy. Z výkonů Miroslavy Špánkové-Hozové, Mileny Steinmasslové, Petra Čepka, Jiřího Bartošky, Miroslava Moravce, Milana Riehse, Jiřího Klema i dalších pak bylo patrné, že nabídnutou příležitost nepovažovali za zbytečnou. Kožíkův Had z ráje neotevíral nové cesty k interpretaci Tylovy osobnosti, chtěl být především zasvěceným, materiálově fundovaným holdem klasikovi. A toho dosáhl v plné míře.
BÍLEK, Petr [pb]. Týden v televizi. Tvorba, týdeník pro politiku, vědu a kulturu. 1981 [22. červenec], č. 29, s. 23. [upraveno, zkráceno]
Režie: Evžen Němec
Scénář: František Kožík
Kamera: Adolf Navara, Miloš Horák, Petr Polák, Miroslav Řezníček
Hudba: Jiří Šust, František Škroup
Hraje: Viktor Preiss, Slávka Hozová, Milena Steinmasslová, Josef Chvalina, Miloš Hlavica, Rostislav Kuba, Ferdinand Krůta, Jan Faltýnek, Jiří Bartoška, Ilja Racek, Petr Čepek, Karel Heřmánek, Ladislav Potměšil, Miroslav Moravec, Jan Přeučil, Jiří Klem, Otakar Brousek st., Otto Budín, Bohuslav Čáp, Jarmila Derková, Adolf Filip, Vítězslav Jirsák, Dalimil Klapka, Lenka Skopalová, Viktor Maurer, Josef Patočka, Rudolf Pellar, Bedřich Prokoš, Milan Riehs, Boris Rösner, Dana Syslová, Otto Šimánek, Libuše Štědrá, Jan Teplý st., Pavel Trávníček, František Vicena, Jitka Malíková, Jaroslav Kepka, Oldřich Vízner, Jindra Kvardová, Marie Marešová, Jan Pohan, Gabriela Osvaldová, Václav Kaňkovský, Zdeněk Martínek, Jaroslav Cmíral, Miroslav Středa, Břetislav Slováček, Oldřich Vlček, Václav Fišer, Václav Stýblo, Richard Záhorský, Bohuslav Ličman