"Děvčátko neříkej ne" byla první česká filmová opereta, či lépe řečeno první pokus o napodobení zahraničního zvukového filmu tohoto druhu a pro experimenty, byť nezdařilé, se snad našla omluvná slova. Což o to, děj je pěkný, i když je jen jednou z mnohých variací starých motivů, v nichž se tentokrát dalo uplatnit mimo nepodařené operetní ubohosti i trochu vzpružující "chapliniády", která byla vrcholným bodem tohoto filmu, vrcholným tak dalece, že obecenstvo se jistě rozhlaholilo hlediště kina upřímným smíchem. Nesmělá režie Medeotti-Boháče pracovala veseloherním stylem, a aby vyhověla formální definici operety, používala tu a tam krátkých operetních a revuálních vložek bez vkusného vyhranění. Módní přehlídka vkusně vložená do obsahu filmu ukázala nám, divákům současným, jak se to tenkrát dělalo a jaké měly módní salóny zastoupení v manekýnkách. Tak i náš, tuzemský film ukázal "světu", omezenému našimi hranicemi, že i my disponujeme krásnými a fotogenickými tvářemi, jimž však scházela hereckost, ať již přirozená nebo vyškolená. Proto nad jiné představitelky vynikala Jarmila Marton-Vacková v titulní roli.
Ela Poznerová byla o poznání horší. Známá partnerka Hugo Haase Jožka Vanerová působila velice slibně. Jindřich Plachta a Eman Fiala poněkud s nezdarem karikovali, ale byli mnohem jistější než až nechutně vlažný fešák Otto Rubík, nad něhož vynikali filmově schopnější Čeněk Šlégl a Theodor Pištěk.
Ve výrobě operet byla česká produkce zřejmě velmi pozadu a jistě se vyskytly rady, aby když nedovede počáteční neschopnost energicky zdolat, raději ať se tomuto žánru raději vyhýbá a nevěnuje, a ať raději obrátí svůj zřetel k vážnějším umělecko-kulturním pracím, které tenkrát československá kinematografie nutně potřebovala. Tak jak tenkrát na pumpy byli Zikmundi, tak na filmové operety zase Němci.
To, že se v této operetce poprvé objevily takové hvězdy jako Adina Mandlová a Hana Vítová, byla informace pro tehdejší diváky zcela bezvýznamná, protože je nikdo ještě neznal, a až čas z nich udělal takové filmové veličiny, na jaké jsme již byli zvyklí my, později narození.
Režie: Josef Medeotti-Boháč
Scénář: Karel Tobis, Ruda Jurist
Kamera: Jan Stallich
Hudba: Rudolf Piskáček
Hraje: Jarmila Vacková, Otto Rubík, Ela Poznerová, Čeněk Šlégl, Jindřich Plachta, Hana Vítová, Jožka Vanerová, Eman Fiala, Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk, Václav Pecián, Adina Mandlová, Eliška Pleyová, Karel Šilhánek, Milka Balek-Brodská, František Černý, Josef Sládek, Emil Dlesk, Ladislav Hemmer, F. X. Mlejnek, Robert Ford, Helena Monczáková, Eduard Šlégl, Karel Postranecký, Přemysl Pražský, Luigi Hofman, Filip Balek-Brodský, Karel Schleichert, Mario Karas, Marie Oliaková, Míla Reymonová