ZLATÁ ŠEDESÁTÁ - DOKUMENTÁRNÍ PROJEKT O ČESKOSLOVENSKÉM FILMOVÉM ZÁZRAKU

O fenoménu, světově známém jako "československý filmový zázrak," tedy o nové vlně 60. let, bylo popsáno mnoho papíru a zájemci o podrobné informace stačí zadat dotaz do některého z webových prohlížečů a jistě si udělá sám pořádek v politicko-kulturně-společenských souvislostech.

Novinkou je ale dokumentární projekt publicisty Jana Lukeše a producenta Čestmíra Kopeckého "Zlatá šedesátá", který přichází na svět jako koprodukce Kopeckého První veřejnoprávní, České televize a Slovenského filmového ústavu.

Jádrem projektu je 26 hodinových dokumentárních profilů jedněch z nejdůležitějších postav zázraku 60. let, především režisérů, ale také kameramanů, výtvarníků, scenáristů a dramaturgů. Nejedná se o encyklopedický počin, tomu brání především to, že zde nejsou zahrnuti někteří, jejichž význam je klíčový, ale kteří již bohužel nejsou mezi námi. Elmar Klos, Ester Krumbachová, Evald Schorm... A také to, že vzpomínky často rozostřil čas a některé události a jevy prostě jen podlehly subjektivnímu vnímání.

Jako celek je projekt ojedinělým svědectvím stejně tak o prostých lidských zkušenostech, jako o osobních a uměleckých zápasech, o boji s dobovou mocí, o svědomí a někdy také kupodivu o umění být zadobře s každým režimem.

Na projektu, který bude ve vysílání České televize v prvním půlroce 2009 každou sobotu večer doplněn celovečerním filmem, vztahujícím se k portrétované osobnosti, pracovali:
Martin Šulík - slovenský režisér, držitel Českého lva za film "Záhrada" a dalších významných ocenění včetně mnoha cen za dokumentární film "Klíč k určování trpaslíků" natočeného podle deníků Pavla Juráčka
Jan Lukeš - editor Národního filmového archivu, autor scénáře k filmu "Klíč k určování trpaslíků" a moderátor televizního cyklu o literatuře "Třistatřicettři"
Martin Štrba - špičkový kameraman, držitel několika Českých lvů
Jiří Brožek - špičkový střihač, držitel několika Českých lvů
Čestmír Kopecký - producent
Antonín Trš - vedoucí dramaturg ČT

Projekt vznikl za spolupráce mnoha institucí, především Národního filmového archivu a Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie.

Režisér, scenárista, básnik, dabingový režisér a pedagóg. Začínal publikovaním poézie v študentskom časopise Iskra, v časopisoch Mladá tvorba, Tvorba, Zborník recitácií ČSM, Nový rod (1945 - 1949). V rokoch 1950 - 1954 študoval odbor filmová scenáristika a dramaturgia na pražskej FAMU. Pravidelne písal recenzie o literatúre pre Československý rozhlas v Prahe (1951 - 1953). Od roku 1954 začal pracovať ako lektor, dramaturg, scenárista, asistent réžie a neskôr ako režisér v Štúdiu hraných filmov v Bratislave. Ako pomocný režisér spolupracoval so Štefanom Uhrom na filmoch My z deviatej A (1961) a Slnko v sieti (1962). Pravidelne sa venoval teoretickej publikačnej činnosti, písal recenzie a kritiky o filmoch a o literatúre v časopisoch Mladá tvorba a Kultúrny život. Ako režisér debutoval hraným filmom Každý týždeň sedem dní (1964), po ktorých nasledovali filmové adaptácie literárnych diel Nylonový mesiac (1965) a Drak sa vracia (1967). V roku 1971 bol odvolaný z politických dôvodov z nakrúcania televízneho filmu Šampanské, nerealizoval už ani schválené scenáre podľa Šalamúnovej Piesne piesní, podľa Oscara Wilda Pieseň pre Jochanana, pôvodný scenár rozprávky Lomidrevo a Loktibrada, baladický scenár podľa románu J. Pappa Pieseň pre hluchých a i. Odvtedy s výnimkou televízneho filmu Príbelská vzbura Janka Kráľa (1978) pracoval až do roku 1991 len ako dabingový režisér. K réžii hraného filmu sa vrátil v roku 1992 filmom Pozemský nepokoj a v roku 1996 filmom Jaškov sen. V roku 1989 sa stal prvým predsedom Slovenského filmového zväzu a v rokoch 1994 - 1996 bol predsedom filmovej komisie Štátneho fondu kultúry Pro Slovakia. Ako pedagóg pôsobil na Fakulte masmediálnej komunikácie na Univerzite Cyrila a Metoda v Trnave (1995 - 1999) a na Katedre textovej tvorby na Fakulte dramatických umení v Banskej Bystrici (1999 - 2003). Po roku 2000 sa vrátil k réžii slovenského znenia zahraničných programov. V roku 2010 získal Cenu predsedu Národnej rady SR a v roku 2012 Cenu ministra kultúry za rok 2011 za celoživotné významné zásluhy o kultúrny rozvoj Slovenskej republiky, osobitne v oblasti slovenskej kinematografie. Český filmový historik Milan Cyroň napísal v roku 2018 monografiu pod názvom Eduard Grečner a jeho filmy. V roku 2021 sa stal laureátom ceny Identifikačný kód Slovenska. (autor: R. Šmatláková, február 2022)

Jiří Menzel bol významný český režisér, herec a spisovateľ. Syn spisovateľa a scenáristu Josefa Menzela.

Režisér, scenárista, kameraman, fotograf a výtvarník. Vyštudoval odbor fotografie na Strednej umelecko-priemyselnej škole v Bratislave (1953 - 1957) a odbor réžie na FAMU v Prahe (1959 - 1966). Už počas štúdia zaujal školskými filmami Mlčení (1963), Déšť (1965) a Čekají na Godota (1966), ktoré získali medzinárodné ocenenia na filmových festivaloch v Oberhausene, Mannheime a Bergame. Ako režisér a scenárista pracoval v pražskej Laterne magike (1965 – 1966), nakrútil niekoľko reklamných filmov pre expozíciu módy na EXPO "67 v Montreali, publikoval kreslené vtipy v časopisoch Dikobraz, Roháč, Film a divadlo. Od roku 1967 bol režisérom Štúdia hraných filmov v Bratislave. Debutoval filmom Kristove roky (1967), ktorý uspel na Medzinárodnom filmovom festivale v Mannheime, a získal aj množstvo domácich ocenení. Jeho ďalšie tri filmy Zbehovia a pútnici (1968), Vtáčkovia, siroty a blázni (1969) a Dovidenia v pekle, priatelia (1970, dokončený v roku 1990) boli zakázané. V 70. rokoch bol Jakubisko nútený venovať sa výlučne dokumentárnej tvorbe - Stavba storočia (1972), Ondrej Nepela (1973), Bubeník Červeného kríža (1977) a i. Spolupracoval na grafickej úprave dvojalbumu skupiny Collegium musicum Konvergencie (1970) a albumu Pavla Hammela a skupiny Prúdy Šľahačková princezná (1973). V roku 1979 sa k hranej tvorbe vrátil filmom Postav dom, zasaď strom. V 80. rokoch nakrútil trojdielny televízny film Nevera po slovensky (1980), medzinárodne ocenenú filmovú ságu Tisícročná včela (1983), rozprávku Perinbaba (1985) a film Sedím na konári a je mi dobre (1989). Na aktuálnu spoločenskú situáciu po zmene režimu reagoval filmom Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (1992). Od roku 1993 žije a pracuje v Prahe, kde založil produkčnú spoločnosť Jakubisko Film. V Českej republike realizoval filmy Nejasná zpráva o konci světa (1997) a Post coitum (2004). Je členom Európskej filmovej akadémie, od roku 2001 docentom a od roku 2017 profesorom na pražskej FAMU. Venuje sa výtvarnému umeniu a divadlu. Získal množstvo ocenení, okrem iného aj Zlatú kameru za celoživotný prínos slovenskej kinematografii a štátne vyznamenanie Pribinov kríž II. triedy. V roku 2008 mal premiéru jeho historický veľkofilm Bathory, v roku 2022 nakrútil pokračovanie filmovej rozprávky Perinbaba pod názvom Perinbaba a dva svety. Na udeľovaní cien OTO za rok 2018 bol uvedený do Siene slávy. (autor: R. Šmatláková, 2023)

Albert Marenčin, Andrej Barla, Antonín Kachlík, Antonín Máša, Arnošt Lustig, Drahomíra Vihanová, Dušan Hanák, Dušan Trančík, Elmar Klos, Elo Havetta, Ester Krumbachová, František Vláčil, Hana Jirešová, Igor Luther, Iva Janžurová, Ivan Balaďa, Ivan Klimeš, Ivan Palúch, Ivan Passer, Ivan Popovič, Ivan Šlapeta, Ivan Vyskočil, Jan Bernard, Ján Kadár, Jan Klusák, Jan Lukeš, Jan Němec, Jan Schmidt, Jan Švankmajer, Jana Plichtová, Jaromil Jireš, Jaromír Hanzlík, Jaromír Šofr, Jaroslav Papoušek, Jiří Blažek, Jirí Krejcík, Jiří Stránský, Jiří Suchý, Jiřina Bohdalová, Jirina Lukesová, Juraj Herz, Juraj Šajmovič, Karel Černý, Karel Kachyňa, Karel Mareš, Karel Vachek, Karol Sidon, Ladislav Mrkvička, Ladislav Smoček, Lubor Dohnal, Luděk Munzar, Magda Vášáryová, Marián Bielik, Marta Kubišová, Michael Havas, Michal Pavlata, Milan Lasica, Miloslav Luther, Miroslav Ondříček, Oľga Šalagová, Otakar Vávra, Pavel Hobl, Pavel Juráček, Pavel Landovský, Peter Solan, Stanislav Milota, Stanislava Přádná, Štefan Uher, Táňa Fischerová, Theodor Pištěk ml., Tomáš Škrdlant, Václav Šašek, Vera Chytilová, Vít Olmer, Vladimír Páral, Vladimír Skalský, Vojtěch Jasný, Zdeněk Lstibůrek, Zdeněk Mahler