Treti rota (1931)
"Třetí rota" byl zfilmovaný román spisovatele Josefa Kopty. Víc však než o zfilmovaný román se zde jednalo o kus našich osvobozeneckých ději, které tvořilo mohutné pozadí a prostředí Koptova románového příběhu. Tyto dějiny však netvořili jednotlivci, ale idea, která se různorodě zosobňovala ve svých nositelích - legionářích. Byly jich sta, tisíce a desetitisíce odhodlaných brášků, vědomých si konečného cíle, kteří jak v románě, tak i ve filmu mají smyšlená jména proto, že to jinak nešlo, že lidé s živou duší a horoucím vlasteneckým srdcem nelze prostě ani pojmenovat ani očíslovat.
Tuhle duševní a citovou stránku může román líčit na stovkách stran: Filmu na to zbývá jen málo obrazů, ještě méně řečí, musí být úspornější, ale ne na úkor poselství. Režisér Innemann se pokusil a skutečně se zdarem, spojit příběhové pásmo vedoucí myšlenkou, která všude pronikala, takže naprosto nevadila nutnost, která vzešla z obsáhlosti látky a jež vytvořila z filmu početnou řadu téměř samostatných obrazů, zachycující život třetí roty v době jejího tvoření, v etapě a zákopech i za slavných bojů. Herci tam vytvářejí různorodou směsici typů, jak se v takové nesourodé mase vojáků vyskytují a sejdou. Jsou zde k mání hlavy vůdcovské a vlivné, lidé stateční vědomě i podvedomě, prosťáčci i posměváčci, jedni odolní a druzí již zasažení bolševictvím, nacházejí se zde i zhroucenci a sýčkové u nichž Wassermannova zkouška zjistila pozitivní nález.
A tak před diváky pochodovala herecká jména - Korbelář, Smolík, Rovenský, Fiala, Longen, Štěpánek, Plachta, Struna atd. Samý herecký výkvět. Široký děj si žádal i široký rámec, v něm pak byly zdařilé vyvedeny bojové scény, ale i život za frontou, méně už se příběh pohyboval v interiérech. Dobrým režisérským tahem, kterým se záběry přiblížily skutečnosti, bylo, že Rusi mluvili skutečně rusky a rakouští a němečtí důstojníci pochopitelně německy. Co se týkalo zvuku (ještě velmi důležité), tak ten byl udělán dobře, dá se říct, že na tehdejší české poměry velmi dobře, takže se tam uplatnily zvuky bitevní vřavy, ale zejména i sbory či běžné hovory. "Třetí rota" byl film, který se režijně, herecky i technicky zdařil. Jen se ještě nikdy nezdařilo jej žádnou televizí uvést - škoda!
Tuhle duševní a citovou stránku může román líčit na stovkách stran: Filmu na to zbývá jen málo obrazů, ještě méně řečí, musí být úspornější, ale ne na úkor poselství. Režisér Innemann se pokusil a skutečně se zdarem, spojit příběhové pásmo vedoucí myšlenkou, která všude pronikala, takže naprosto nevadila nutnost, která vzešla z obsáhlosti látky a jež vytvořila z filmu početnou řadu téměř samostatných obrazů, zachycující život třetí roty v době jejího tvoření, v etapě a zákopech i za slavných bojů. Herci tam vytvářejí různorodou směsici typů, jak se v takové nesourodé mase vojáků vyskytují a sejdou. Jsou zde k mání hlavy vůdcovské a vlivné, lidé stateční vědomě i podvedomě, prosťáčci i posměváčci, jedni odolní a druzí již zasažení bolševictvím, nacházejí se zde i zhroucenci a sýčkové u nichž Wassermannova zkouška zjistila pozitivní nález.
A tak před diváky pochodovala herecká jména - Korbelář, Smolík, Rovenský, Fiala, Longen, Štěpánek, Plachta, Struna atd. Samý herecký výkvět. Široký děj si žádal i široký rámec, v něm pak byly zdařilé vyvedeny bojové scény, ale i život za frontou, méně už se příběh pohyboval v interiérech. Dobrým režisérským tahem, kterým se záběry přiblížily skutečnosti, bylo, že Rusi mluvili skutečně rusky a rakouští a němečtí důstojníci pochopitelně německy. Co se týkalo zvuku (ještě velmi důležité), tak ten byl udělán dobře, dá se říct, že na tehdejší české poměry velmi dobře, takže se tam uplatnily zvuky bitevní vřavy, ale zejména i sbory či běžné hovory. "Třetí rota" byl film, který se režijně, herecky i technicky zdařil. Jen se ještě nikdy nezdařilo jej žádnou televizí uvést - škoda!