Sezona v Kahýře (1933)
"Sezona v Kahýře" se jmenoval německý a opravdu zábavný film, který diváky zaujal nejen novostí svého veseloherního námětu, ale taktéž všestranným využitím prostředí, v němž se příběh odehrával. Vždyť vedle výstřední elegance káhirských cizineckých hotelů a pohledů z orientálních bazarů i okolí pyramid neschází tu ani domorodá arabská svatba, ba dokonce bylo divákům umožněno prostřednictvím tohoto hraného filmu, uvidět i velbloudí dostihy, prožívané obecenstvem stejně vzrušeně jako dostihy koňské. Zatímco v našich městech rozrážely stará idylická přítmí na náměstích přesvědčivě světelné reklamy obchodů s jednotkovými cenami, diváci se dovídali z tohoto filmu, že majitelé takových obchodů se stávají hravě milionáři a že vrcholu úspěchů schází jen, aby stárnoucí, ale celkem ještě zachovalá majitelka se stala hraběnkou sňatkem se zkrachovaným starým hraběcím elegánem.
Tak se na tom domluví děti, neboť ona má již dospělého syna a komteska je doceloa rozumné děvče. Z nepochopení těchto námluv dojde ovšem ke sňatku mladých. Trochu vzájemného škorpení a nedobrovolná svatební noc starých v beduínském táboře způsobí, že jsou tu nakonec dva šťastné manželské páry. To ovšem tušil i ten nejnaivnější dívák od samého začátku - hlavní věcí jsou ty prostředky, popletené intriky a cestičky, jimiž se k tomuto cíli došlo. A to obratně navlékla režie Reinholda Schünzela, k čemuž mu dopomohla jistota, kterou měl v hlavních protagonistech a to v Renatě Müllerové, obratně spořící svým osobním půvabem pro vystupňování hereckého výkonu, a Willy Fritsche, sice méně fešáckého a o to sympatičtějšího.
Leopoldina Konstantinová sice již za horizontem své herecké slávy na jevišti, dobře uplatnila zkušenosti divadelní rutiny zde v tomto filmu v jehož názvu se místo Káhira objevuje zastaralý způsob psaní názvu tohoto města Kahýra, proto jsem použil pro pojmenování tohoto snímku původního názvu filmu, pod jakým se promítal v našich kinech "Sezona v Kahýře".
Tak se na tom domluví děti, neboť ona má již dospělého syna a komteska je doceloa rozumné děvče. Z nepochopení těchto námluv dojde ovšem ke sňatku mladých. Trochu vzájemného škorpení a nedobrovolná svatební noc starých v beduínském táboře způsobí, že jsou tu nakonec dva šťastné manželské páry. To ovšem tušil i ten nejnaivnější dívák od samého začátku - hlavní věcí jsou ty prostředky, popletené intriky a cestičky, jimiž se k tomuto cíli došlo. A to obratně navlékla režie Reinholda Schünzela, k čemuž mu dopomohla jistota, kterou měl v hlavních protagonistech a to v Renatě Müllerové, obratně spořící svým osobním půvabem pro vystupňování hereckého výkonu, a Willy Fritsche, sice méně fešáckého a o to sympatičtějšího.
Leopoldina Konstantinová sice již za horizontem své herecké slávy na jevišti, dobře uplatnila zkušenosti divadelní rutiny zde v tomto filmu v jehož názvu se místo Káhira objevuje zastaralý způsob psaní názvu tohoto města Kahýra, proto jsem použil pro pojmenování tohoto snímku původního názvu filmu, pod jakým se promítal v našich kinech "Sezona v Kahýře".
