Černí myslivci (1944)
Černí myslivci byli dvanáctičlennou skupinou pobočníků, které si vybíral do svých služeb kníže, žijící v horském lesním panství. Mladí muži byli proslulí svým tanečním uměním a nebylo milence nad ně. Jednou za čas sjížděli na svých ušlechtilých koních zahýřit si do města, které jejich přítomností velmi ožilo. Mládenci však měli od svého pána přísný zákaz ženitby, a tak za sebou nechávali mnohá zlomená srdce. Film měl vyprávět příběh lásky hezké dcerky hostinského k myslivci Jiřímu.
(Podle dobového tisku)
Polovina 19. století. Kníže z horského lesního panství Daleké hory má dvanáctičlennou osobní gardu Černé myslivce, k nimž patří veselý Vojtěch, Jan, Antonín, Oldřich, Karel a Rudolf. Jeho myslivci mají zakázáno se ženit. Jednou za čas přijedou na koních hýřit do Dymákova hostince v Plavých Hůrkách. Venkovským děvčatům tam předvádějí své taneční i jiné schopnosti. Za nejstaršího myslivce Václava, který si odbyl čtyři léta služby a který se stane revírníkem, nastoupí do gardy mladík Jiří. V něm nalezne zalíbení Dymákova dcera Žofka. S Jiřím se rozejde dcera správce knížecího dvora Sláva. Na Žofku si myslí postarší hrubý kovář, který nelibě nese její vztah s Jiřím. Mladý pár se tajně schází v lese a v chalupě kořenářky Marjány. Kovář ze žárlivosti zapálí Marjáninu chalupu. Žofka čeká s Jiřím dítě. Po incidentu s kovářem, který zůstal chromý na levou nohu, nesmějí myslivci do Plavých Hůrek. Kníže jim tam povolí jet až v zimě. Kovář opět sleduje Žofku a Jiřího, kteří se tajně sešli v lese. Dívka milenci řekne, že je těhotná. Kovář mladíka napadne a následně poví Dymákovi o Žofčině prohřešku. Jiří požádá hostinského o ruku jeho dcery. Žárlivá správcova dcera Sláva přiměje otce k žádosti na knížete, aby si Jiří vzal ji a ne dceru hostinského. Žofka dostane oznámení o sňatku Jiřího se Slávou, jež jí poslala škodolibá nevěsta. Dymák ji nutí ke sňatku s kovářem. Na poslední chvíli Sláva přizná otci, že lhala, a Jiří těsně před Žofčinou svatbou usvědčí kováře ze žhářství. Kníže pod dojmem událostí zruší zákaz ženění svých myslivců. Již nic nestojí v cestě svatbě Jiřího a Žofky. (Podle dochovaného scénáře)
(Podle dobového tisku)
Polovina 19. století. Kníže z horského lesního panství Daleké hory má dvanáctičlennou osobní gardu Černé myslivce, k nimž patří veselý Vojtěch, Jan, Antonín, Oldřich, Karel a Rudolf. Jeho myslivci mají zakázáno se ženit. Jednou za čas přijedou na koních hýřit do Dymákova hostince v Plavých Hůrkách. Venkovským děvčatům tam předvádějí své taneční i jiné schopnosti. Za nejstaršího myslivce Václava, který si odbyl čtyři léta služby a který se stane revírníkem, nastoupí do gardy mladík Jiří. V něm nalezne zalíbení Dymákova dcera Žofka. S Jiřím se rozejde dcera správce knížecího dvora Sláva. Na Žofku si myslí postarší hrubý kovář, který nelibě nese její vztah s Jiřím. Mladý pár se tajně schází v lese a v chalupě kořenářky Marjány. Kovář ze žárlivosti zapálí Marjáninu chalupu. Žofka čeká s Jiřím dítě. Po incidentu s kovářem, který zůstal chromý na levou nohu, nesmějí myslivci do Plavých Hůrek. Kníže jim tam povolí jet až v zimě. Kovář opět sleduje Žofku a Jiřího, kteří se tajně sešli v lese. Dívka milenci řekne, že je těhotná. Kovář mladíka napadne a následně poví Dymákovi o Žofčině prohřešku. Jiří požádá hostinského o ruku jeho dcery. Žárlivá správcova dcera Sláva přiměje otce k žádosti na knížete, aby si Jiří vzal ji a ne dceru hostinského. Žofka dostane oznámení o sňatku Jiřího se Slávou, jež jí poslala škodolibá nevěsta. Dymák ji nutí ke sňatku s kovářem. Na poslední chvíli Sláva přizná otci, že lhala, a Jiří těsně před Žofčinou svatbou usvědčí kováře ze žhářství. Kníže pod dojmem událostí zruší zákaz ženění svých myslivců. Již nic nestojí v cestě svatbě Jiřího a Žofky. (Podle dochovaného scénáře)
